- Výživou podmíněné choroby -

Choroby jsou nepříjemnou součástí našich životů a spolehlivě dokáží znechutit i ten nejkrásnější den. Jedná-li se o nemoci chronické vyžadující delší (někdy celoživotní) léčbu a velkou dávku trpělivosti, zasahují nejen do našich osobních životů, ale zpravidla i do životů našich bližních. Jsou různého druhu a mají různé příčiny.

Moderní medicína se ve srovnání s minulostí jeví sice zázračně, ale musí přiznat, že nemá žádný lék na žádnou z hlavních chorob současnosti. Prohrává v boji s civilizačními chorobami, které představují hlavní podíl nemocnosti a systemaicky likvidují západní společnost. Lékaři denně předepisují tisíce chemických pilulek na zmírnění obtíží, usilovně pracují, aby zachránili lidské životy, ale jejich snaha naráží na neproniknutelnou bariéru - naší vlastní lennost a nezájem o své zdraví.  

Obezita, kardiovaskulární choroby, cukrovka, choroby pohybového aparátu a různé psychosomatické obtíže jsou přímým důsledkem nesprávného životního stylu a nesprávné výživy. Nikdy dříve jsme neměli tak rozsáhlou a kvalitní lékařskou péči jako nyní, přesto nemocnost stále vzrůstá. Nikdy dříve stanovení diagnózy a ošetření pacientů nestálo tolik peněz jako dnes, přesto je to stále málo. Nároky na léčbu se stupňují a nemocných přibývá. Tento stav je dále ekonomicky i sociálně neudržitelný. 

Zdá se, jakoby se blížil náš konec. Existuje však možnost, jak mu předejít. Musíme se zastavit, otočit se a vrátit se trochu zpět. Podívejme se do historie a učme se od předků, máme s nimi mnoho společného.

Naším vývojovým prakmenem jsou tzv. hominidé, kteří žili před šesti miliony lety. Živili se hlavně rostlinnou potravou, semeny a drobnými živočichy a aby potravu získali, museli být velmi aktivní. Z hominidů se vyvinuli lovci/sběrači a zvýšil se přísun masité stravy. Před asi sto tisíci lety se pralidé rozšířili podél mořských břehů a živili se rybami a dary moře. Pro to, aby potravu získali, museli vynaložit poměrně velké úsilí. Během dalších desetiletí člověk způsob získávání potravy zefektivnil natolik, že se naučil lovit velkou zvěř a dostal se na samotný vrchol potravního řetezce planety.

Souběžně s vývojem lidského druhu z hominidů k dnešním lidem se pomalu měnila i genetická informace. Upravovala se kostra, chrup, vnitřní prostředí, imunita i adaptabilita. Naši předci byli velmi aktivní tvorové, v jejich stravě převládaly sacharidy s vysokým podílem vlákniny, maso krylo maximálně polovinu přijatých bílkovin a jídelníček byl chudý na tuky, protože maso divé zvěře obsahuje tuku velmi málo a v rostlinné říši je ho obecně nedostatek. Matka příroda proto člověka jako tvora vybavila vrozeným mechanismem, který říká "vidíš-li tuk, okamžitě ho sněz, protože je cenný". Tento mechanismus je uvnitř nás zakódovaný stále, protože k žádné velké genetická mutaci nedošlo a fyziologické funkce a pochody náš organismus za posledních 50.000 prakticky nezměnil. Náš životní styl se ale jen za posledních 50 let proměnil velmi radikálně. Člověk jako biologický druh na to není připraven. Protože podléháme stále stejným zákonům, organismus se nestíhá adaptovat, vzniká zmatek, chaos, nemoc.

Naši předci museli pro získání potravy vynaložit vždy velké úsilí, měli velký energetický výdej ve srovnání s příjmem. Dnes pro získání potravy stačí zvednout telefon a objednat si menu. Tuků (energeticky nejbohatší složky potravy) měli naši předci vždy nedostatek a z velké části byl rostlinného původu, tedy zdraví prospěšný. Dnes máme tuku nadbytek, a především toho živočišného, který je zdravotně nevhodný, případně chemicky upraveného, který je ještě nevhodnější. Naši předci jedli hlavně to, co jim příroda sama nadělila, případně co sami vypěstovali či ulovili. My jíme hlavně to, co je chemicky ošetřené, upravené, konzervovaná, přibarvené a chuťově doladěné. Přírodních složek máme minimum. Geneticky naprogramováni jsme ale stejně, jako byli oni. Díky tomu je dnes každý druhý člověk na planetě obézní, většina z nás bere nějaké léky a snad ani jeden nejsme skutečně zdráv. 

Překonat tuto nehezkou situaci můžeme, pakliže se odvážíme ke změně. Tato změna začíná změnou myšlení. Každý člověk je zodpovědný za své zdraví a každý ho může plnou měrou ovlivnit. Dožadovat se po někom druhém, aby nás vyléčil a obviňovat jiné za to, že se jim to nedaří, je důkaz toho, že jsme v životě něco velmi důležitého nepochopili. Je pravda, že některé nemoci jsou dědičné, jiné jsou nevyléčitelné, spousta jich je smrtelných a málokteré je snadné se zbavit. Nejdůležitější moment je tedy prevence. 

To, co všichni budeme muset jednou udělat, je uvědomit si důležitost našeho zdraví a převzít za něho plnou zodpovědnost. Každý člověk se bude muset naučit žít v souladu se sebou samým a s přírodními zákony, z nichž vychází. Ty jsou vždy platné a neměnné a velmi tvrdě trestají naše prohřešky. Čím dříve toto uděláme, tím dříve se budeme mít dobře. Ušetříme problémy sami sobě i svému okolí. Budeme žít šťastný a spokojený život. Změníme-li sebe, změníme svět.