- Minerály -

Co jsou minerály

Minerály jsou nerostné prvky, které se do organismus dostávají vodou nebo potravou, v těle jsou pak ve formě iontů, anorganických nebo organických sloučenin. Lidské tělo o váze 70 kg obsahuje přibližně 5 kg nerostných látek. Nejhojněji zastoupenými prvky jsou vápník a fosfor, které jsou uloženy v kostech. Výzkumy potvrdily, že organismus obsahuje nejméně 78 různých prvků v množství alespoň 1 atom na buňku. Pro životní funkce a organické pochody je prokazatelně zapotřebí nejméně 21 prvků.

Dělení minerálů

Minerály se obecně dělí na makroelemeny, mikroelemeny a stopové prvky. Mezi makroelementy patří vápník, fosfor, sodík, draslík, hořčík, chlór a síra. Jejich denní potřeba je relativně vysoká, v řádech několika set miligramů. Mikroelementy jsou železo, jód, zinek, měď, mangan, chróm, kobalt, selen, molybden a fluor. Jejich denní potřeba je méně než sto miligramů. Stopové (či ultrastopové) prvky jsou takové, které jsou obsaženy v nepatrném množství, takže v organismu nacházíme pouze jejich "stopy". Patří k nim křemík, vanad, nikl, kadmium, arsen, hliník, bór a další.

Podle důležitosti v organismu můžeme prvky rozdělit na esenciální, prospěšné, neutrální a toxické.

Nezbytné (esenciální) prvky jsou takové, které musí být přijaty potravou, protože zajišťují důležité metabolické funkce a nás organismus ho nutně potřebuje, jinak přestane správně fungovat. Aby mohl být prvek označen za esenciální, musí splňovat specifická kritéria.Mezi esenciální patří všechny makro- i mikroelementy. Prospěšné (biogenní) prvky jsou takové, jejichž účinek není specifický a mohou být případně nahrazeny prvkem jiným. Neutrální prvky jsou takové, které nemají příznivý ani nepříznivý vliv, ale doprovázení přirozeně se vyskytující elementy ve stravě. Toxické (abiogenní) prvky jsou takové, které ve své základní formě či jejích sloučeninách vykazují určitý stupeň jedovatosti a jsou pro organismus nevhodné a zatěžující. Mezi nejdůležitější toxické prvky patří arsen, rtuť, kadmium a olovo. Lze nicméně říci, že téměř každý prvek je ve vysoké koncentraci pro člověka škodlivý až toxický a naopak některé toxické minerály jsou ve stopovém množství potřebné.

Funkce minerálů

Každý prvek má obvykle v těle několik funkcí současně. Některé mají naopak ryze specifické funkce. Důležitá je jejich vzájemná provázanost a funkční propojenost. Minerály nejen, že musí být v těle v určitém množství, ale i v určitém poměru k minerálům dalším. Některé prvky se vstřebávají kompetetičně pomocí stejného proteinu, u jiných je působení jednoho závislé na působení prvku jiného.

Existuje kupř. zdravotní požadavek, aby příjem vápníku a fosforu byl přibližně 1:1, nebo aby alespoň fosfor převládal nad vápníkem maximálně o 50%. V současné stravě je ale díky konzervační technologii průměrný příjem fosforu přibližně dvakrát vyšší než příjem vápníku. U dětí by měl být příjem vápníku v poměru k fosforu ještě více zvýrazněn. Vzhledem k vysoké konzumaci tavených sýrů, masa a uzenin však nelze očekávat, že je tento požadavek plněn.

Při sportovních aktivitách se potřeba minerálií úměrně zvyšuje. Při vyšším pocení je třeba dodávat dostatek sodíku, intenzivní trénink s vysokými výkony vyžaduje vyšší přísun hořčíku, přídavek zinku, chrómu a selenu může být také prospěšný, ale vyžaduje odborné vedení. Ostatní minerálie se navýší zvýšeným přísunem přirozené stravy.