- Diabetes mellitus -

Diabetes mellitus (cukrovka) je chronické onemocnění vzniklé v důsledku poruchy metabolismu sacharidů, díky níž se zvyšuje hladina glukózy v krvi nad normální hodnotu a dochází k tzv. hyperglykémii. Ta je pro organismus nepřirozená, molekuly bílkovin reagují s krevní glukózou, mění své chemické vlastnosti a přestávají plnit svou funkci. Při častější a déletrvající hyperglykémii významně přibývá rizika vzniku nějaké konkrétní zdravotní komplikace spojenou s diabetem. Hyperglykémie rovněž podporuje oxidační stres a přispívá tak k tvorbě volných radikálů

Rozlišují se dva základní typy diabetu; diabetes I. typu (tzv. juvenilní) a diabetes II. typu (tzv. stařecký). Oba dva mají podobné příznaky i podobnou povahu léčby, liší se v příčinách vzniku.

Diabetes I. typu je způsoben poruchou imunitního systému, který chybně napadá buňky vlastního těla produkující inzulín a likviduje je. Jde o autoimunitní onemocnění, při kterém vzniká absolutní nedostatek inzulínu v krvi a postižený je odkázán k doživotní závislosti na vnějších dávkách v podobě inzulinových injekcí. Zatím není jasné proč imunitní systém označí jako nepřátelské vlastní buňky, víme jen to, že tato informace je zakódována v genetickém kódu ještě před vznikem nemoci samotné. Spouštěcím mechanismem pak může být imunitní odpověď na virózu či podobné onemocnění, které nastartuje autoimunitní destrukci vůči buňkám slinivky břišní.

Diabetes II. typu je způsoben poruchou citlivosti tkání na produkovaný inzulín. Jde o tzv. inzulin rezistentní onemocnění. To znamená, že slinivka břišní takto postižených lidí pracuje správně, inzulín v krvi je v potřebném množství, ale organismus na něj nereaguje. Léčí se perorálními antidiabetiky, ústy podávanými léky, které zvyšují citlivost tkání k inzulinu. Tento typ diabetu lze velmi významně ovlivnit správnou výživou a pohybovou aktivitou, která zvyšuje množství aktivní svalové hmoty i citlivost inzulinových receptorů.

Inzulin je hormon bílkovinné povahy produkovaný slinivkou břišní. Jeho nejdůležitější funkcí je to, že umožňuje vstup krevní glukózy do buněk. Glukóza je hlavním palivem pro všechny buňky a její hladina v krvi představuje řídící centrum přeměny látek a energií. Je-li glukózy v krvi nadbytek, je přeměňována na tuk, je-li jí nedostatek, dochází k únavě a posléze ztrátě na váze. Normální hladina glukózy v krvi (tzv. glykémie) se udává v rozmezí 3,3 – 6,1 mmol/l a je udržována systémem řídících mechanismů, hormonů. Hormon inzulín hladinu krevní glukózy snižuje, hormon glukagon ji zvyšuje.  

Tělo neléčeného diabetika trpí nedostatkem energie ve svalových buňkách, protože buď inzulín vůbec nemá (diabetes I.typu) nebo inzulin sice má, ale buňky na něj nereagují (diabetes II. typu). Často se tak může stát, že není schopen se bez pomoci pohnout z místa. Za normálních okolností je největším odběratelem krevní glukózy mozek, který spotřebuje až polovinu celkově přijatého množství. Naštěstí mozková tkáň nepořebuje pro vstup krevní glukózy používat inzulin. Funkce centrálního nervového systému diabetiků tak zůsávají zachovány.

Výživová doporučení pro pacienty s diabetem kopírují zásady racionální stravy s důrazem na nízkoglykemizující jídla. To znamená, že sacharidy by měly být přijímány převážně ve formě škrobů a vlákniny, přísun jednoduchých cukrů je třeba omezit na minimum. Vhodné jsou celozrnné produkty a luštěniny. Bílá mouka, bílá rýže, brambory a běžné bílé pečivo či těstoviny nejsou nejlepší. Naopak doporučujeme sáhnout po chlebu žitném či po výrobcích s přídavkem vlákniny, případně vysokoglykemizující pokrm nakombinovat se zeleninou, bílkovinnou složkou nebo nenasycenými tuky. Každý diabetik by měl alespoň přibližně znát glykemické indexy potravin a řídit se podle nich. Sladkému ať se raději vyhne, pro doslazení lze použít náhradní sladidla nezvyšující glykemickou křivku.

Fyzická aktivita u diabetiků II. typu zvyšuje množství i citlivost inzulinových receptorů a má hypoglykemizující vliv ještě několik hodin po jejím skončení. Nejlepší jsou déletrvající aerobní formy tréninku, při níž se spotřebuje více energie než při krátkém impulsivním cvičení. Fyzická aktivita není vhodná v případě špatné kompenzace diabetu I. stupně s vysokou hladinou glukózy, protože se nastartovává katabolický rozvrat bílkovin a tuků a vnikající ketolátky zakyselují organismus a způsobují ketoacidózu.

Diabetes mellitus je spojen s celou řadou možných komplikací. Mezi nejčastější patří hypoglykémie (snížená hladina krevního cukru v důsledku vysoké dávky inzulínu), vysoká hyperglykémie (zvýšená hladina glukózy jako důsledek špatné léčby) a život ohrožující diabetická ketoacidóza, která se vyskytuje především u diabetu I. typu. Nízkou hladinu inzulínu považuje totiž organismus za stav hladovění a játra odpovídají tvorbou ketolátek, které snižují Ph krve, zakyselují organismus a trvale ho poškozují. Glukóza se pak začíná vylučovat močí bere s sebou značné množství vody. Tím dochází k zahušťování krve a kritické dehydrataci organismu. Typickým symptomem ketoacidózy je acetonový zápach dechu připomínající alkoholové opojení, trvalá žízeň a častá potřeba močit.