- Anorexia nervosa -

Mentální anorexia je poruchou příjmu potravy, která vzniká zkresleným vnímáním vlastního těla nebo jeho částí. Člověk (zpravidla se jedná o ženy) trpící touto poruchou se cítí tlustý a nevzhledný a má neustálou tendenci omezovat příjem potravy, zvyšovat energetický výdej a tím snižovat svou hmotnost. Dotyčný často bývá posedlý sám sebou a touze mít dokonale štíhlé tělo obětuje velmi mnoho. Podle odhadů touto poruchou trpí necelá čtyři procenta populace.

Porucha se nejčastěji začíná projevovat vstupem do puberty, výjimečně se lze s jejím počátkem lze setkat i po třicátém či čtyřicátém roce života. Nástupu předchází střídání mnoha různých diet a redukčních režimů. Typicky se začíná mírnou redukční dietou. Po prvním úbytku váhy následuje přísnější režim, aby se hmotnost snižovala rychleji, přidá se intenzivní cvičení, užívání diuretik, laxativ, léků a anorektik. Jídelní postoje a chování postiženého se rychle mění a graduje ve své nepřiměřenosti, nepřizpůsobivosti a extrémnosti a vede k výrazným změnám životního stylu. Nemocný se stává otrokem svých vlastních představ, bludů a nároků. Místo, aby přizpůsoboval  příjem stravy svému životu, stále více přizpůsobuje svůj životu nevhodným stravovacím návykům.

Anorektici neodmítají jíst proto, že by neměli hlad, ale proto, že nechtějí jíst, aby neztloustli. Jejich averze k jídlu pramení z hluboké strachu že při vyšší tělesné hmotnosti nebudou (tolik) milováni. Jde o velmi silný projev nesmiřitelného a narušeného postoje k vlastnímu tělu. Psychologický odpor k jedení je paradoxně doprovázen zvýšeným zájem o jídlo. Anorektici na jídlo neustále myslí, znají zpaměti nutriční hodnoty potravin, jejich složení, sbírají recepty, dokonce i rádi vaří. Uvnitř jsou velmi rozpolcení, podléhají depresím, straní se společnosti, velmi neradi jí v přítomnosti druhých osob a neochotně vyjadřují vlastní pocity. Díky silnému omezení příjmu potravy a extrémním fyzickým zatížením žijí v domnění zdánlivé převahy nad ostatními, vytvářejí si iluzi, že jsou schopni řídit vše, co se s nimi děje. Zcela proměňují své životní hodnoty, na svět se dívají nemocným očima a jejich pozornost je lapena problematikou jídla a hubnutí.

Dlouhodobé odmítání potravy vede k fyziologické adaptaci nechutenství nebo oslabení chuti k jídlu. Někdy se dostavuje efekt opačný projevující se změněnou či zvýšenou chutí na určité potraviny (např. na sladké). Dlouhodobé omezování příjmu potravy pak vede k drastickému narušení metabolické funkčnosti, dochází k oslabení trávicího ohně a v případě návratu k běžným stravovacím návykům je o to obtížnější svou hmotnost udržet v patřičných mezích. Se snižováním hmotnosti se zhoršuje fyzické zdraví jedince, přichází únava, poruchy funkce jednotlivých orgánů, nenormální chování a celkově nezdravý vzhled. Dostavují se zažívací problémy, snížená imunita, přecitlivělost na chlad, nízký krevní tlak, letargie, deprese, ztráta menstruace, duševní zmatek a v extrémních případech nastává smrt. Terapie se provádí kombinací lékařských a psychologických technik. Hlavním určujícím faktorem úspěchu je vlastní přání postiženého.

Dělení mentální anorexie

Existují dva tipy mentálních anorektiků; nebulimický (restriktivní) a bulimický (purgativní), přičemž jeden tip zpravidla přechází v druhý nebo se různě kombinují. Nebulimický tip je takový, u něhož nedochází k opakovaným záchvatům přejídání a vyzvácení snědeného jídla. Často je dlouhodobě neudržitelný a přechází v druhý obtížnější bulimický tip s širším rozsahem psychických poruch a velmi narušenou osobnostní strukturou. U bulických anorekticků se častěji vyskytuje drogová závislost, emoční labilita, sebepoškozující tendence a sebevraždy.

Diagnostická kritéria pro mentální

-         stabilní tělesná hmotnost pod 15 % normálu, BMI pod 17,5 kg/m²

-         fanatické vyhýbání se jídlům "po kterých se tloustne" společně s užíváním laxativ, anorektik, či diuretik a uměle vyprovokovaného zvracení

-         přehnaná intenzita fyzického zatížení a neustálé zkoumání tukové vrstvy s přetrvávajícím pocitem přílišného tuku i v případě značné vyhublosti

-         rozsáhlá hormonální porucha vedoucí ke ztrátě menstruace a u mužů ke ztrátě sexuálního zájmu a potence. Za ztrátu menstruace se považuje absence tří po sobě následujících menstruačních cyklů, příp. menstruace vyvolaná pouze podáním hormonů

-         narušené vnímání vlastního těla a nepřiměřený vliv postavy na vlastní sebehodnocení