- Alkohol -

Co je alkohol

Z hlediska výživy označujeme pojmem alkohol nápoje s vysokým obsahem etanolu působící na nervové buňky člověka a ovlivňující jeho bdělost. Chemicky jde o nearomatický hydroxylový derivát uhlovodíků, který vzniká kvašením cukrů za účastí souboru enzymů, označovaných jako fermenty. Ty mění hexózy (monosacharidy s šesti atomy uhlíku) na kyselinu pyrohroznovou, acetaldehyd a ethylalkohol za vzniku oxidu uhličitého a energie.

Ethylalkohol (etanol) je bezbarvá tekutina lehčí než voda. Protože má velmi jednoduchou molekulární strukturu, je velmi dobře rozpustitelný ve vodě a jeho průnik do tkání lidského těla je velmi rychlý. V malých dávkách posouvá vědomí euforizujícím směrem, ve velkých pak vede k jeho ztrátě a způsobuje otravu. 

Zajímavostí je, že se v lidském organismu určité množství etanolu vyskytuje neustále. Mluvíme o tzv. endogenního etanolu, tedy takovém, který je přítomen i bez jeho vnějšího dodání. Údaje o jeho hladině se liší v závislosti na detekci (0,001 – 0,04 g/l). Po jídle hladina etanolu mírně stoupá, po ovoci a ovocných šťávách je možné v krvi naměřit až 0,2 promile. Ve výjimečných případech (stagnace potravy v trávicím traktu) či zdravotních komplikacích (metabolická ketoacidóza) může endogenní alkohol stoupnout i nad tuto mez. Obecně se ale hodnota nad 0,2 promile (g/l) etanolu v krvi považuje za důsledek požití alkoholického nápoje.

Původ alkoholu

O původu alkoholických nápojů se můžeme jenom dohadovat. Historie ukazuje o šest tisíc let zpět do starého Egypta, kde v hlubokém labyrintu dávnověkých katakomb faraóni popíjejí alkoholický nápoj podobný dnešnímu pivu.  Na druhém konci planety, ve starověké Číne, se rozvíjí výroba rýžového vína. O několik tisíc let později na území Evropy Římané a Slované přicházejí s medovinou.

 O tom jak se zrodil první alkoholický nápoj se tradují různé mýty a pověsti, jedna například vypráví, že lidé kdysi dávno pozorovali divně se chovající hmyz, který opile kroužil kolem zkvašené ovocné šťávy, kterou poskrovnu ustrkával.  Mladý domorodý dobrovolník se svolil vyzkoušet nektar na sobě a když pocítil jeho účinky, začaly oslavy. Samotný název alkohol pochází údajně z arabského „Al-Kahal“, což lze přeložit jako „jemná substance“. Lze se tedy domnívat, že prvotní objevitelé a pijáci alkoholu byli právě arabové.

Metabolismus alkoholu

Alkohol, který člověk požije se částečně odbourá již v žaludku, zbytek rychle proniká sliznicí trávicího ústrojů do krevního oběhu a jeho zvýšený obsah v bohatě prokrvených orgánech (mozek, ledviny, plíce) lze zaznamenat prakticky okamžitě. Distribuce alkoholu po tkáních je závislá ne množství tuku v těle. U hubených je nástup opilosti rychlejší, stejně tak u žen.  U průměrného člověka je alkohol rozveden po tkáních do 90 minut, pak nastává jeho degradace.

Organismus etanol neumí skladovat do zásoby a snaží se ho rychle rozložit. Játra zdravých jedinců přemetabolizují 150 mg alkoholu během asi jedné hodiny. Hladina alkoholu v nich samotných je poměrně nízká, o to větší je ale jejich kapacitní zatížení, zejména při déletrvajícím a opakovaném pití. Kolem 90% požitého alkoholu se v  přemění na netoxický odpad. Velká většina se odbourá v játrech (alkoholdehydrogenáza, etanol oxidující systém, kataláza), menší část se oxiduje v jiných částech těla. Zbylých 10% se vyloučí v nezměněné formě močí, potem a dechem.  Největší část nezměněného alkoholu organismus vylučuje dechem (cca 5 – 10%), z čehož plyne zpětné zjišťování promile alkoholu v krvi právě dechovou zkouškou.

Alkohol při sportu

Alkohol pro člověka představuje toxickou zátěž, která je schopna zahltit téměř dvě třetiny oxidační kapacity celého organismu. Při sportu, kdy je třeba využívat oxidační procesy na odstraňování volných radikálů vznikající při zatížení, alkohol brání jejich odbourávání tím, že oslabuje oxidační cesty procházející přes NAD (nikotinamid-adenin-dinukleotid), který představuje křižovatku v metabolismu důležitých živin. Jeden z metabolitů etanolu, acetaldehyd, přes Krebsův cyklus nepříznivě zasahuje do metabolismu cukrů, tuků a bílkovin a snižuje využitelnost živin o několik desítek procent. Alkohol rovněž prodlužuje regenerační fázi svalů a ačkoliv se obecně při sportu vylučuje, lze snad v odůvodněných případech uvažovat o jeho příležitostném zařazení jakožto součást potréninkové psychohygieny.

Alkohol a dietární faktory

Alkoholické nápoje nejen že jsou velmi kalorické (1g alkoholu obsahuje 27 KJ), ale rovněž mají vysoký glykemický index a zvedají hladinu cukru v krvi. Jejich zvýšený přísun negativně ovlivňuje jaterní tkáň a oxidační procesy, má rovněž nepřízní vliv na regeneraci tkání a psychiku člověka. Alkohol má navíc výrazné diureické (odvodňující) účinky a při dlouhodobé nadmrné konzumaci vede ke snížené produkci mužského hormonu testosteronu.

Některé alkoholické nápoje (červené víno) na druhou stranu obsahují poměrně vysoké množství antioxidantů a flavonoidů, jiné (pivo) obsahují důležité mikronutrinty (vitamíny skupiny B, Se, K, Mg) nicméně ne v příliš vysokém množství a jako zdroj těchto látek se nehodí. V moderovaném množství však mohou být alkoholické nápoje i zdraví prospěšné.

Doporučené množství

Příjem alkoholu se tradičně liší dle kulturních a sociologických poměrů. V USA je průměrnou  dávkou v jednom drinku 12 g alkoholu, v Evropě je to 8 g, Austrálii 10 g. Denní dávka do 10 gramů u žen a do 15 g pro muže je považována za tzv. moderované množství, větší již je na závadu. Takové množství představuje 100 ml stolního vína, 250 ml piva nebo 25 ml lihovin.

Doporučit alkohol jako složku potravy je velmi odvážné. Tolerovat lze maximálně sklenku vína nebo láhev piva obden. Při společenských radovánkách je vhodné konzumaci alkoholu spojit s příjmem tučnějších sýrů nebo oliv, protože tuky zpomalují jeho přesun do střeva a zamezují tak příliš rychlému alkoholovému opojení. Vhodné je rovněž prokládat alkoholické nápoje sklenkou vody a vůbec nejvhodnější je alkoholu vypít přiměřeně málo nebo žádný.