Vitamín E

Pod pojmem vitamín E rozumíme skupinu čtyř tokoferolů (alfa- až delta-) a skupinu čtyř tokotrienolů (alfa- až delta-), z nichž nejznámější a nejvíce zastoupeným je alfa-tokoferol.

Vitamíne E jako vitamín i antioxidant

Skupina vitamínů E jsou lipofilní (v tucích rozpustné) sloučeniny se schopností vázat reaktivní formy kyslíku vznikající při metabolismu tuků. Nejhojněji zastoupeným a nejlépe prozkoumaným členem rodiny vitamínu E je alfa-tokoferol, který má výraznou aktivitu jako vitamín, ale nízkou aktivitu antioxidační. Antioxidační schopnost vitamínů E je u jednotlivých zástupců různá, což je dáno různou chemickou strukturou. Antioxidační kapacita stoupá od alfa- ke gama- isomeru, vyšší antioxidační kapacitu mají méně známe tokotrienoly.

Funkce vitamínů E v těle

Každý ze skupiny vitamínu E má mírně odlišnou funkci. Jejich hlavní funkcí je ochrana mastných kyselin vyššího stupně (větší počet atomů a dvojné vazby) před peroxidací, což jednoduše řečeno znamená, že chrání buňky před poškozením. Mastné kyseliny jsou důležitou složkou buněčných stěn a stěn buněčných organel, volné radikály tyto kyseliny napadají a stěny buněk poškozují, mění její propustnost a ovlivňují funkci. Vitamíny E dělají to, že se staví do cesty útočícímu volnému radikálu, podobně jako voják, který skáče do střely, aby chránil přítele. Tím sám sebe nechá přeměnit na radikál, který se ale díky dalším sloučeninám (vitamín C, vitamín A, koenzym Q10) může rychle regenerovat a vrátit se znovu do boje. 

Přestože se obecně soudí, že vitamíny E jsou jsou antioxidanty, jejich skutečná role v organismu je stále předmětem diskuze. Ukazuje se totiž, že určité typy vitamínu E slouží spíše jako informační molekuly a jejich antioxidační role je až druhotná.

Vitamín E, choroby a zdraví

Vzhledem k tomu, že vitamín E chrání lipidové struktury buněk, je jedním z preventivních faktorů působících proti degenerativníém chorobám cév. Krev v cévách obsahuje určité lipidové složky, a protože vitamín E umí tyto lipidové složky chránit, nedochází k jejich rozpadu a k jejich usazování v cévách. Známé kornatění cév (ateroskleróza) vzniká právě tak, že cholesterol usazený na stěnách je oxidován a vytvoří plást. Tokoferoly před touto oxidací chrání, k tvrdnutí cév tak tolik nedochází. Vitamín E rovněž ředí krev a rozpouští sraženiny, působí jako antagonista vitamínu K, který krev sráží. Protože v mírně zvýšených dávkách působí tokoferoly antioxidačně zabraňují předčasnému stárnutí a zpomalují pokles imunity v pokročilém věku.

Některé studie prokázaly, že vitamín E v kombinaci se selenen snížuje výskyt rakoviny prostaty o 30 procent, jiné studie toto ale nepotvrdily. Potvrdilo se ale výrazné zlepšení jaterních funkcí u nealekoholické jaterní steatohepatitidy. Dávky podáváné v těchto případech (tzv. terapeutické dávky) jsou ale mnohonásobně zvýšeny než je klasický dietární přísun. To v některých případech může být a je nebezpečné, protože vysoká koncentrace vitamínu E paradoxně spouští prooxidační aktivitu a zvyšuje oxidační zátěž místo toho, aby ji snížovala. I na to ukazuje závěr studie provedené v roce 2005, který tvrdí, že dlouhodobé užívání vitamínu E může zvýšit riziko srdečního selhání. Doporučit tedy užívání vysokých dávek vitamínu E ve formě potravinových doplňků je velmi odvážné a učinit by to měl lékař příp. člověk školený a znalý této problematiky.

Doporučené dávky

Denní příjem vitamínu E pro dospělého člověka je poměrně vysoký a v řadě případů pravděpodobně nebude pokryt. Dávka 10-15 mg, není zanedbatelná a vzhledem k tomu, že vitamín E je klasickou složkou tuků a potravin tuky obsahující, lidé na redukční dietě mohou mít problém v dosažení jejího příjmu.  Pro účinnou antioxidační ochranu se dávka minimálně o sto procent zvyšuje a jde se až ke 100 mg denně. Vyšší denní dávky nejsou odůvodněné, pakliže se nejedná o specifické případy.

Zdroje

Bylo  řečeno, že zdrojem vitamínu E jsou především rostliné oleje a rostliny, resp. jejich semena tyto oleje obsahující. Různé druhy ořechů a semínek jsou krásným zdrojem vitamínu E. Dvě až tři hrstě denně splní jejich přísun. Nejvýznamnější zdrojem v přirozených potravinách jsou pšeničné klíčky a klíčkový olej, sójové boby a sójový olej a slunečnicová semínka a slunečnicový olej. Rafinované oleje zpracováním vitamín E ztrácí a poté se zpětně doplňuje, podobně se vitamín E doplňuje do rostlinných margarínů. Mezinárodní zkratka pro nejznámější tokoferol je E 307.