Antioxidanty

Každým okamžikem v těle v probíhá milióny reakcí. Bohužel se děje to, že při průběhu určitých metabolických procesů vznikají reaktivní sloučeniny ve formě tzv. volných radikálů. Jde o nestálé reaktivní sloučeniny s oxidační účinností, které mají volný nepárový elektron a v zájmu znovunabytí své vnitřní stability - která je podmíněka sudým počtem elektronů - předávají nebo kradou elektron jiné sloučenině. Tím vzniká kaskádovitá reakce, na jejímž konci může být poškození buněk.

Volné radikály a oxidační stres

Organismus nemá rád nerovnováhu a vždy se snaží o minimalizaci rizik, které vznikají při jakékoliv jeho činnosti. Protože každou vteřinou vznikají volné radikály, vytváří si antioxidační obranu. Ve správně živeném a zdravě fungujícím organismu je zachována rovnováha mezi oxidačními a antioxidačními ději. V případě že organismus nemá dostatečnou antioxidační stěnu, a regulační mechanismy nestíhají odbourávat vznikající volné radikály, jejich množství přesáhne určitou mez a vzniká tzv. oxidační stres.

Agresivní útoky volných radikálů se poškozují řadu buněčných složek. Radikály reagují s nenasycenými mastnými kyselinami a s bílkovinami v buněčných membránách a tím mění její propustnost, napadají enzymy a poškozují jejich metabolické funkce, reagují s hemoglobinem a likvidují červené krvinky, a dokonce oxidují DNA, což může vyvolat nádory či genetické mutace. Množství volných radikálů ovlivňuje rovněž vnější prostředí a způsob života; znečištěné ovzduší plné toxických sloučenin, smog, ultrafialové záření, stres, velká fyzická námaha a cigaretový kouř jsou hlavní viníci zvyšující oxidační zátěž.

Přestože volné radikály na první pohled vypadají jako zcela nežádoucí produkty, které jenom škodí, není to pravda. Jsou vytvářeny při metabolických procesech a podílejí se na syntéze pro organismus zcela nezbytných látek bílkovinné povahy. Zapojují se rovněž do obrany organismu proti nežádoucím virům, mikrobům a jiným parazitům a mají podobnou úlohu jako bílé krvinky. Některé z nich však mohou ve zvýšené míře poškodit buňky a proto je nutné zabezpečit takové mechanismy, které tomu zabrání.

Antioxidanty ve stravě

Z hlediska výživy je zajímavé podívat se na ty složky stravy, které jsou součástí obranných antioxidačních mechanismů. Jedná se především o vitamíny E, C, karotenoidy (prekuzory vitamínu A), minerál zinek jako součást enzymového aparátu superoxiddismutasy a minerál selen jako součást glutathionperoxidázy. 

V potravinách jsou antioxidanty buď přirozeně přítomné (kupř. vitamín C v každém bramboru), nebo jsou potraviny doplněné o antioxidanty syntetické, příp. tzv. příropdně identické. Takové jsou povoleny přidávát do potravin, které by bez jejich přidání byly značně poškozeny (kupř. vitamín E v rafinovaném oleji proto, aby olej nežluknul).

Antioxidanty přirozené vs. antioxidanty v doplňcích stravy

Účinnost antioxidantů v přirozených potravinách je prokazatelně vyšší, než účinnost stejné dávky čistého antioxidantu podaného uměle v podobě tablet či prášků. To je dáno tím, že antioxidanty se vzájemně propojují a váží do komplexů s dalšími látkami, které zvyšují jejich účinnost. Výrobci potravinových doplňků se v tomto směru snaží nezaostávat za přírodou a kopírují její projevy do podoby různých synergicky působících prepárátů. Jejich účinost a vhodnost užívání je předmětem výzkumu.

Prozatím se ukázalo, že při pravidelném zvýšeném příjmu některých antioxidantů v čistém stavu došlo ke zvratu antioxidační účinků v účinky pooxidační. Jinými slovy místo, aby antioxidanty volné radikály likvidovaly, přispívaly k jejich růstu. To bylo prokázáno především u karotenoidů a vitamínů E, C a některých flavonoidů. Užívat tedy kupř. čistý betakaroten jako doplněk stravy je výrazně nedoporučeno, protože rozhazuje přirozenou hladinu karotenoidů v lidském těle a podle všeho prakticky vůbec neprospívá. Jíst ale každý den barevnou zeleninu s vysokým obsahem karotenoidů a jiných antioxodačních složek do doporuručeníhodné, protože v takovém případě předávkování nikdy nehrozí.

Tvorba webu zdarma s Webnode Webnode