- Lněná semínka -

Lněné semínko je drobný, lesklý, tmavě hnědý rozmnožovací orgán lnu setého oválného tvaru a ořechové příchuti. Jde o jednu z vůbec prvních plodin, u které se začala systematicky ověřovat účinnost v prevenci nádorových onemocnění a vlivem vzrůstající informovanosti o jeho nutričních kvalitách, se stává vyhledávaným a  populárním prodejním artiklem pro zdravé a alternativnější směry výživy. 

Lněný olej

Len je významnou přadnou a olejodárnou plodinou a je to právě lněný olej, jehož obsah tvoří cca 40% hmotnosti, díky němuž se lněnému semínku dostává takového věhlasu. Jako jediný z rostlinné říše totiž obsahuje vysoké procento vzácné polynenasycené kyseliny alfa-linolenové z řady n-3, o níž se věří, že příznivě ovlivňuje kardiovaskulární systém a napomáhá prevenci infarktových chorob.

Obsah cenné alfa-linolenové mastné kyseliny je ve lněném oleji přes 60 %, zbytek tvoří kombinace kyseliny linolové řady n-6, mononeasycené kyseliny olejové a nasycených kyselin stearové a palmitové. Nejlákavější a nutričně nejžádanější je právě kyselina alfa-linolenová. Její velká nevýhoda spočívá v příliš rychlé oxidaci nenasycených vazeb, což je příčinou klasického žluknutí tuků, kdy se z původně zdraví prospěšných látek stávají látky zdraví škodlivé. To je důvod, proč lněný olej nepatří mezi potravní oleje, ale užívá se spíše pro masážní účely. Prozatím nezískal označení GRAS (z angl. generally recognised as safe), látka všeobecně uznána za zdraví bezpečnou a proto konzumaci takového oleje, i přes všechny námitky prodejců zdravé výživy, nelze doporučit.

Funkčně důležité nutrienty

Necelou jednu pětinu hmotnosti lněného semínka tvoří bílkovina, která se svým aminokyselinovým složením podobá bílkovině sóji. Vysoký je podíl sirných aminokyselin metioninu a cysteinu, které funkčně napomáhají  ochraně před poškozením DNA. Protože se ale lněného semínka zkonzumuje poměrně malé množství - a to ještě spousta zrnek projde trávicím traktem v neporušeném stavu - nelze jej považovat za významný zdroj těchto složek.

Lněné semínko je nicméně ceněno i pro vysoký obsah nestravitelných polysacharidů, které se označují souhrnným pojmem vláknina. Jde o vysokomolekulární slizovité struktury, které organismus neumí rozložit, ale díky vlivu trávicích šťáv a vody bobtnají a několikanásobně zvětšují svůj objem. Při průchodu trávicím traktem pak zamezují vstřebávání nežádoucích složek (cholesterolu, toxických kovů apod.) a zvyšují motilitu (pohyblivost) tlustého střeva. Při pravidelné konzumaci větších porcí lněného semínka je nutné dbát na dostatečný přísun vody, protože tyto druhy vlákniny potřebují její zvýšený přívod.

Pozoruhodnou složkou lněných semínek je významné množství chemických sloučenin známých jako lignany. Jedná se o skupina fytoestrogenů, strukturně a funkčně příbuzných ženským pohlavním hormonům estrogenům, které dietárně fungují jako antioxidační boostery a posilují buňky před útoky volných radikálů. Množství lignanů obsažených ve lněných semenech je řádově sto až tisíckrát vyšší než u ostatních plodin a lněné semínko tak představuje absolutní špičku mezi potravinami bohatými na fytoestrogeny a žádná jiná plodina se jí ani vzdáleně nemůže přiblížit.

Možnosti využití lněného semínka

Lněné semínko získává popularitu především v alternativních vegansko-vegetariánkých kuchyních jako náhrada omega 3 mastných kyselin obsažených v rybách. Nutno ovšem poznamenat, že preventivně účinné jsou především právě v rybách obsažené kyselina eikosapentaenová (EPA) a kyselina dokosahexaenová (DHA). Kyselina alfa-linolenová (ALA) jako taková preventivně účinná příliš nění, ale protože je výchozím metabolitem kyseliny dokosahexaenové (DHA), je považována za nutričně hodnotnou. Výzkumy v této oblasti nicméně naznačují, že přeměna kyseliny alfa-linolenové (ALA) na kyselinu dokosahexaenovou (DHA) je poněkud omezená a tak tvrzení, že konzumaci ryb lze plně nahradit konzumací lněných semínek, může být zpochybněno.

Vzhledem k vysoké nestabilitě alfa-linolenové kyseliny je koupě lahvičky lněného oleje v obchodech se zdravou výživou příliš kontroverzní doporučení. Komplikovaně se jeví nejen nutnost velmi pečlivého způsobu skladování (tma, zima, žádný kyslík apod.), ale i praktická nemožnost dohledat způsob jakým byl olej vyroben a zda žádoucí kyseliny skutečně ještě obsahuje a v jakém množství. Lepším technologických postupem zpracování semen se zdá být tzv. mikropeletace, kdy se obalí kapénky oleje stravitelným obalem, který brání kontaktu kyslíku s obsahem. Tento princip je u nás známý především u klasických kapslí s rybím tukem, které rovněž obsahují kyselinu alfa-linolenovou, nicméně i v tomto případě není možné s jistotou říci kolik procent alfa-linolenové kyseliny při výrobě zoxidovalo a kolik ji v neporušené podobě zbylo. Jako nejistější se tak jeví konzumace celých semen, která je ovšem nutno dobře rozžvýkat a zapít sklenkou vody, protože obsahují vysoký podíl vlákniny. Díky němu se lněné semínko může uplatnit v prevenci a léčbě zácpy a je vhodnou součástí preventivní výživy při snižování hladiny cholesterolu.

Doporučené množství

Doporučené denní množství lněných semínek není oficiálně nikde uvedeno, neoficiálně se hovoří o několika lžičkách denně, což lze považovat za dostatečné.